V minulém článku jsem se pokusil přiblížit důležitost volného ustájení koní pro jejich zdraví psychické a zmínil jsem se i o jeho potřebě pro fyzické zdraví koně. Dovolím si tentokrát předložit několik argumentů pro to, že pokud chcete mít koně opravdu zdravého, vyplatí se investovat energii i veškeré možné prostředky do toho, abychom dokázali koni poskytnout alespoň základní předpoklady k tomu, aby mohl být zdravý a v dobré kondici.

Kůň je tvor, jehož životním prostředím, přirozeným životním prostředím, byly otevřené prostory, pláně, skalnaté pouště, dokázali žít v mokřinách, na náhorních planinách či v travnatých stepích.Vyvinuli se tak, že jejich životní potřebou je pohyb. K tomu, aby přežili, museli migrovat na veliké vzdálenosti za potravou, vodou, před predátory.

Za ty miliony let evoluce, kterou koně prošli, se jejich organismus vyvinul tak, že pohyb, možnost neustálého pohybu, je pro něj nezbytná.

Kůň ve volnosti také nikdy nevyhledává uzavřené prostory, jeskyně, skrýše, místa, ze kterých nemá dostatečný výhled a tedy možnost vidět zdálky nebezpečí a čelit mu svou největší zbraní - útěkem. Potřebuje dýchat - ostatně jako my všichni, kdo obýváme tuto zemi - čerstvý vzduch. Potřebuje přijímat potravu - různorodou potravu - v přirozené poloze a přirozeném držení těla.To znamená s hlavou nízko u země. Pak se i jeho zuby nadměrně a nepravidelně neobrušují. U volně žijících koní, v optimálních podmínkách, se jejich věk nepozná podle zubů. Mají je v pořádku až do pozdního věku.

Pokud kůň cítí, že jeho organismu něco schází, hledá to v přírodě ve formě bylin či minerálů. Potřebuje denní styk kopyt s vodou - tak jako když přijde stádo k řece, či jinému přirozenému napajedlu, pít. A jeho kopyta také potřebují bezprostřední styk s podkladem, na kterém kůň žije. Potřebují oporu v terénu, protitlak povrchu po kterém se kůň pohybuje. Kůň ve volnosti nachodí či naběhá denně něco okolo 20 - 30ti kilometrů. Pravidelně. Růst rohoviny je v rovnováze s obrusem.

Za takových okolností je kůň velice odolný, jeho schopnost regenerace je obrovská.

Pokud má kůň takové ideální podmínky k životu,dokáže se se spoustou problémů i drobných zranění vyrovnat sám, lépe než když se jej člověk snaží léčit a dopřát mu tzv. klid v boxe.

Kůň má v klidu také velice nízkou tepovou frekvenci - pokud stojí. Již v kroku se jeho tepová frekvence výrazně zvýší a v klusu či cvalu se zvedá mnohonásobně. Na svou váhu má poměrně malé srdce a potřebuje podporu čtyř přídavných krevních čerpadel, kterými jsou jeho zdravá, funkční kopyta s fungujícím kopytním mechanismem, která při každém kroku pumpují několik centilitrů krve zpět do oběhu. Kopyta jsou také místem látkové výměny a jejich činnost a funkce je velmi těsně spojena s funkcí dalších důležitých orgánů v těle koně. A v neposlední řadě jsou nenahraditelným tlumičem nárazů.

Kůň má také velice dokonalý systém termoregulace, která mu umožňuje se podle potřeby zahřívat, či ochlazovat.V zásadě nemá problémy s chladem, jeho tělo udrží teplo bez problémů a bez nutnosti se zahřívat i v teplotách okolo bodu mrazu.Pokud má dostatek potravy, nepůsobí mu problémy ani teploty přes 20 st. pod nulou. Naopak větší potíže má s odvodem tepla, tedy pokud je horko.Tam kůň vyhledává stín a vánek a nástroje jeho termoregulace pracují na plné obrátky. Bez problémů se vyrovnává s postupnými změnami teplot, např. mezi dnem a nocí nebo mezi ročními obdobími.

Ba dokonce tyto změny jeho organismus potřebuje. Stejně tak je u divoce žijících koní normální kolísání váhy v závislosti na ročních obdobích a obdobích vegetace či vegetačního klidu. Logicky v zimě koně nacházejí v přírodě méně potravy a také jsou nuceni změnit její skladbu. Musí se živit z tím, co naleznou.

Není tedy pro ně neobvyklé, když přes zimu výrazně pohubnou. Tyto váhové rozdíly se mohou pohybovat v desítkách kilogramů. A přesto je to pro koně normálnější stav, než když je držen v neustálé vrcholné kondici bez možnosti dostatečného celodenního pohybu a nabitý energetickým krmivem.Také výměna letní a zimní srsti - přelínání, je nesmírně důležité.

A teď si zkusme vybavit, jak většina koní žije a jak jsme zvyklí je vídat a ani nám to nepřijde divné.

Nutíme je přebývat v uzavřeném prostoru, bez možnosti pohybu na měkké podestýlce, okované, nažrat dostanou max. 3x denně, pokud sežerou svou dávku sena dál už nemají co a za krátký čas zákonitě začnou trpět hlady. Ovzduší ve stáji je prašné, nasycené čpavkovými (amoniak) výpary, které vznikají z výkalů, ve kterých koně chtě nechtě velkou část dne stojí.Ve většině stájí se jednou za den místuje, s tím, že se pochopitelně nemění celá podestýlka, ale odstraní se jen nejvíce znečištěná místa a kůň je minimálně 14 hodin - a to v těch nejlepších případech - nucen stát ve vlastních výkalech. Zde pochopitelně trpí nejen jeho kopyta, ale i jeho dýchací ústrojí, které je zanášeno prachem a poškozováno amoniakem.

V tzv. sportovních stájích, kde koně mnohdy nechodí do výběhu ani na několik hodin ,nýbrž jejich jediným pohybem je „trénink"(pokud pomineme koně trénované na endurance, jistě si dokážeme spočítat, že to znamená tak cca 1 hodinu denně - a to denně v tom lepším případě), tráví naprostou většinu svého života na několika metrech čtverečních, to znamená, že jejich tepová frekvence je po většinu dne nedostatečná pro jejich metabolické procesy. Zvlášť pro ty, které probíhají v kopytech, která jsou navíc stažena podkovami a krevní oběh v nich je zcela minimální. Bezprostřední styk kopyt s podkladem chybí, protože kůň stojí na železné podkově, někdy dokonce i s navařenými ozuby, čili v nefyziologickém postoji. Chybí i styk kopyt s vodou. Mnoho takových koní pomalu ani neví, co to je si do vody stoupnout, protože se s ní vlastně nemají ani možnost nikde setkat.

Naopak jim jsou kopyta mazána různými tuky, či balzámy, po jejichž použití sice kopyto vypadá „jako nové", ale to je asi tak všechno. Na mastnotu se nabaluje prach a použitý tuk odpuzuje i to málo případné vlhkosti, která by se ke kopytu mohla za normálních okolností dostat.

Vidíme koně zabalené v dekách a to i za teplého počasí, můžeme vídat deky proti zimě, proti dešti, proti mouchám, i tzv.odpocovací deky.

Vidíme koně ostříhané, zbavené jejich přirozené ochrany proti povětrnostním vlivům i hmyzu.

Koně jsou vystaveni náhlým, mnohdy extrémním změnám teplot, kdy jsou v zimě vyvedeni z teplé stáje na mrazivý vzduch a kdy se jejich netrénovaná termoregulace s takovýmito změnami nedokáže vypořádat.

Co bychom se tedy měli snažit udělat pro zdraví svých koní?

Předně bychom jim měli zajistit dostatečné množství pohybu. A to kombinací několika způsobů.

Zajistit jim co největší (podle možností) zpevněný výběh, s takovým logistickým uspořádáním, aby byli nuceni k pohybu.To znamená umístit zásobníky ze senem (nejlépe konstruované tak, aby z nich kůň musel seno vytahovat odspodu, tedy s hlavou u země, ve svém, pro tuto činnost normálním, postoji) co nejdál od napajedla (nejlépe konstruovaném tak, aby musel, když pije, vstoupit všema nohama do vody - to znamená, vytvořit bazén nebo bazének, kterým musí projít a v němž musí stát když pije), místo k odpočinku, (kde si koně mohou třeba lehnout, případně pískoviště na válení), místo, kde se mohou skrýt před sluncem, či případnou nepřízní počasí (přístřešek - vzdušný, zakrytý ze tří stran, s rovnou, pevnou podlahou /já používám gumu, ale možné je i jakékoliv jiné, pevné, pružné podloží, třeba zatravňovaní plastová dlažba zasypaná pískem/, žádná podestýlka), místo, kde se krmí jádrem, případně, kde je umístěn liz - a to vše propojit tak, aby koně museli ujít co největší kus cesty od jednoho takového místa k druhému. Zajistit různorodost materiálu povrchu (velké oblázky, makadam) v místech, kudy musí koně procházet.
Pastvina propojená s takovýmto výběhem je ideální kombinace. Koně na ní mohou mít přístup kdykoli budou chtít, nebo, pokud je terén nezpůsobilý (rozmoklý, blátivý...) , mohou být na pastvinu pouštěni kontrolovaně.
Pokud možno, co nejpravidelnější pohyb s námi (ať už pod sedlem, na ruce nebo ve volnosti), který jim zajistí i tolik potřebné vjemy a podněty, kterých má, i přesto, že je ve výběhu a s ostatními koňmi v tomto celkem jednotvárném životě, málo.
Jezdit koně tak, aby byl uvolněný, spokojený a abychom mu co nejméně překáželi.
Pozor na „sebrání","podsazení" koně, kdy od něj vyžadujeme tzv."imponující postoj", který ale pro koně není běžným pohybem - zaujímá jej velmi zřídka.Něco takového po koni můžeme chtít pouze na malou chvíli, ale nikdy by neměl být takto nucen jezdit delší dobu.

K problémům, které způsobuje koni udidlo a navíc ještě třeba nešetrné nebo neumělé zacházení s ním, se pokusím vrátit v některém z mých příštích článků.

Také není dobře zatížit koně jednorázově - např. když týden nejezdím a v neděli ujedu s koněm 30 km, a pak zase třeba týden nic.

Nesmírně důležitá je správná úprava kopyt koně podle jejich anatomie a fyziologie tak, abychom umožnili fungování mechanismu kopyta a umožnili mu pracovat tak, jak má a poskytli mu podmínky potřebné pro jeho bezchybnou funkci tlumiče nárazů a přídavné krevní pumpy. Tady doporučuji se s touto problematikou seznámit - bohužel obecná povědomost o tom jak má vypadat a fungovat zdravé kopyto je zoufale malá. Velmi podrobně se tímto problémem zabývá německá veterinářka Dr.Strasserová, která také školí odborníky na ošetřování bosých kopyt.

V současnosti u ní studuje v Čechách 7 studentů, včetně mne.

Pro všechny, kdo mají zájem se blíže seznámit s touto problematikou pořádáme třídenní semináře, které mají zájemce velmi podrobně informovat o všech souvislostech, včetně praktických ukázek strouhání, kde si i každý může zkusit kopyto vystrouhat.

Z literatury k tomuto tématu doporučuji knihy „Celostní ošetřování kopyt koní" a „Podkování - je toto zlo opravdu nutné?", které byly přeloženy do češtiny a nedávno vyšly. ( Připravuje se i překlad její další knihy „Železo v koňské hubě".)

Správná úprava bosých kopyt je specializovaná činnost, kterou nedoporučuji provádět neodborně. Liší se od konvenčních, běžných úprav kopyt, které jsou prováděny poněkud odlišným způsobem.

Pokud se např. majitel koně zúčastní zmíněného třídenního semináře, neznamená to automaticky, že může ihned provádět zásahy do kopyt. Předně by si měl nechat koně prohlédnout a vystrouhat vyškoleným odborníkem a až časem, podle toho jak je zručný a v jakém stavu jsou kopyta jeho koně, by mohl v mezidobí mezi návštěvami ošetřovatele kopyt kopyto udržovat v odpovídajícím stavu a pomalu tak získávat praktické dovednosti i představu o tom, jak by mělo vypadat a udržovat se zdravé kopyto.To vše ale vždy v součinnosti se svým ošetřovatelem kopyt a pouze po domluvě s ním a to tak,aby neudělal víc škody než užitku.

Pamatujte, že kopyta potřebují být denně alespoň na 10 - 15 min ponořená ve vodě.

Dále je dobré zajistit koni rozmanitost stravy. Např. odebírat seno a oves (podávat nemačkaný) od různých dodavatelů z různých míst, opatřit větve k okusování a různou zeleninu(mrkev, řepa, apod.), minerální liz a sůl.

A nezapomeňte, že vy jste odpovědní za fyzické i psychické zdraví svého koně.To za vás nevyřeší žádný lékař, řemeslník nebo ustajovatel.Vy si musíte opatřit informace, vzdělávat se, zajistit koni dostatek pohybu, koňské kamarády, prostě zajistit mu takové podmínky, aby mohl být zdravý. Věřte, že se vám to bohatě vyplatí.

s úpravou byl tento článek publikován v časopise Koně a Hříbata, napsal Václav Vydra