Nastalo zimní období a tak bych se chtěl tentokrát trochu zamyslet nad různými pohledy a zvyklostmi ohledně toho, jak mají koně toto období přestát.

Pokud kůň žije v přírodě, ve volnosti,"divoce", tzn. ve svém „přirozeném prostředí", je slovo „přestát" celkem na místě. Kůň má větší problémy se sháněním stravy, na to aby se nasytil, potřebuje migrovat za potravou na větší vzdálenosti, pokud není sníh a mrzne, má i problémy se sháněním vody. To vše jej stojí více energie, kterou za takových okolností také více šetří. Přes to může přes zimu ztratit mnohdy i skoro pětinu své letní váhy. To ale není nic neobvyklého, naopak, toto je pro koně normální, ba pro jeho organismus do jisté míry i žádoucí. Pokud ale kůň žije s člověkem a je jím využíván, jeho životní podmínky se většinou dramaticky změní. A je chybou se domnívat, že k lepšímu.

I když koni dopřejeme životní podmínky co nejbližší jeho přirozeným potřebám, stejně to znamená jistá omezení a změny. Nemáme tak velké a rozmanité prostory, na kterých by měl kůň možnost se volně pohybovat a uživit se. Také předpokládáme, že budeme chtít s koněm komunikovat a jezdit na něm. Těžko bychom jej na prostoru stovek hektarů hledali zrovna ve chvíli, kdy jej potřebujeme nalézt. Můžeme ale udělat vše pro to, abychom se pokusili zajistit koním - alespoň částečně a z jejich pohledu - patřičný komfort. A hlavně si neplést toto slovo s významem, který získalo v našem „lidském" pohledu - a to je pohodlnost.

Za miliony let evoluce se kůň perfektně přizpůsobil svému okolí - stepím. Přizpůsobit znamená, spojit se s těmito životními podmínkami, ve všech funkcích organismu být na nich závislý, jako komplikovaný klíč zapadající do stejně komplikovaného zámku: jestliže na klíči dojde k jakékoliv změně, nefungují pak oba dohromady, stejně tak, dojde-li ke změně na zámku. Stejně tak je tomu u organismu a jeho životního prostředí. Jen je to ještě mnohem komplikovanější To je jeden z největších problémů pro pochopení z pohledu lidí.

Kdyby lidé pochopili tuto základní souvislost, vyhnuli bychom se mnohým nemocem a obtížím.

Přirozené podmínky života koní zahrnují:

• být vystaven neustálým změnám teplot a klimatu
• neustále čerstvý vzduch a kosmické záření (slunce atd.)
• být v neustálém pohybu (žádný rytmus dne a noci), pohyb cca 15 km za den
• místa k odpočinku venku ve volnosti
• přirozené držení těla při pastvě (hlava u země) po většinu času
• život ve stádě
• neustálý přístup ksenu
• bohatost krmení při pohybu a sezónní změna
• aktivně měnit váhu během roku
• každodenní koupele nohou
• přímý kontakt se zemí s nechráněným bosým kopytem.

Naproti tomu srovnejme podmínky v konvenčním, boxovém ustájení.

Protože se kůň po miliony let přizpůsobil vnějším vlivům, je na nich i se svou celou fyziologií závislý. Jakákoliv změna v prostředí narušuje interakci mezi koněm a prostředím. To znamená, že je kůň namáhán, tělesné funkce již nemohou fungovat tak, jak je jim určeno, musí reagovat na „falešné podněty". To znamená zatížení fyziologických projevů, zatížení zdraví. Když sledujeme z tohoto hlediska boxové ustájení, zjistíme velice závažné odchylky od přirozených životních podmínek.

• teplota se nemění permanentně, ale je většinu času konstantní. Jestliže se mění, pak rychle při opuštění boxu - stáje, např. v zimě o 20 stupňů i více. Netrénované svalstvo kůže nemůže provést regulaci teploty a tak dochází k prochladnutí, nebo v létě k přehřátí. Mimořádně dramatické jsou poruchy termoregulace u zadekovaných či oholených koní.
• nedostatek čerstvého vzduchu a slunečních paprsků
• nedostatek pohybu (málo, krátce, nepřirozeně)
• odpočinek v uzavřeném prostoru (ničivý vliv čpavku, prach, hydroskopická podestýlka, vysoké procento patogenů atd.).
• nucené nepřirozené držení těla (hlava nahoře)
• „samotka", není možný život ve stádě
• nepravidelné krmení, dlouhou dobu je prázdný žaludek kvůli omezeným porcím
• malá nabídka bohatosti potravy, žádný výběr nebo možnost vlastní medikace
• tělesná váha kolísá náhle (váha jezdce)
• nedostatek vody na kopytech
• kopyta se mažou tukem či olejují (nepřirozené)
• na kopyta se připevňují podkovy a tím se deformují
• cirkulace krve v nohách se omezuje podkovami, bandážemi, kamašemi atd.

Optimální podmínky držení koně

Přirozené podmínky ustájení s otevřenou stájí.

Ve střední Evropě, ve většině případů, není možné držet koně na stovkách hektarů luk, což by bylo optimální, a proto se musí fyziologicky důležitým nutnostem koní věnovat velká pozornost. Podaří se koně udržet zdravé a v kondici, když se dodržuje:

• neustálý pohyb ve volnosti bez dek a stříhání, přístřešek na pastvině
• důvod k neustálému pohybu daný společností „kolegů" a každodenní zábavou atd.
• žádná podestýlka v přístřešku, musí zde být cirkulace vzduchu a pevné podloží
• přirozený postoj při krmení a při práci
• život ve stádě a jiné psychické podpory
• neustále dosažitelná potrava vdostatečném množství (seno, tráva, jadrné krmivo, větve)
• nabídnutí bohaté potravy
• každodenní koupele nohou
• nefixovat kopyta (ani železné ani plastové podkovy)
• každý týden kontrola opotřebování kopyt
• žádná cizí tělesa na nohách
• přizpůsobit podklad ve výběhu

Pokud jste toto srovnání přečetli pečlivě, mělo by vám být jasných několik věcí, které je třeba si uvědomit.

Pokud koně chováme venku, ne ve stáji, to znamená v prostředí, které by mělo být pro něj vhodné, měli bychom, ale spíš musíme, zapomenout na tak „populární" deky, které narušují a při dlouhodobém používání přímo ničí přirozenou termoregulaci koní (žádná deka také nezakryje celý povrch těla, tzn., že nastává situace, kdy je koni buď teplo pod dekou a on musí začít „chladit", nebo je mu chladno na nezakryté části těla a on naopak „topí". A to je problém, neboť on nedokáže zahřát nebo ochladit jen určitou část povrchu těla, ale jen tělo celé. Tím pádem dochází k tomu, že se pod dekou zpotí, či naopak na „nechráněných" částech těla prochladne. A to je chvíle, kdy kůň může velmi snadno nastydnout. Přitom tento stav při fungující vlastní termoregulaci v podstatě nemůže nastat.

Daleko lepší a potřebné je zajistit koni dostatečné množství potravy, která je jeho přirozeným zdrojem energie a psychickou pohodu.

Dalším problémem jsou náhlé změny teploty u koní, kteří jsou drženi ve stájích při přechodu do venkovního prostředí z teplé stáje, kde celý systém jejich termoregulace degeneruje.

Celkem nikdo se nepozastavuje nad tím, že např. tažní psi v arktických podmínkách musí přenocovat či odpočívat venku a že vzít takového psa do stanu, znamená vlastně ho zabít.

Celoročně venku v našich klimatických podmínkách může žít každý kůň bez ohledu na rasu.

Nejlepší samozřejmě je, pokud se rozhodneme koně z boxu přemístit do volného ustájení, udělat to z jara. Pak má kůň daleko víc času adaptovat se zpět do svého přirozeného prostředí. Ale ať to uděláme v kterémkoliv ročním období, je to pro koně menší problém než přechod z venku do pro něj patologického prostředí stáje. Kůň je schopen (samozřejmě s výjimkou kdy je ostříhán) i v extrémních případech přizpůsobit se pobytu venku bez následků již během tří dnů. V žádném případě bych neuvažoval o přemístění koně do stáje aby byl chráněn před zimou.Tím mu uděláte věru medvědí službu. Spíš zintenzivněte péči o koně ve venkovním ustájení.

Samozřejmostí ale musí být vytvoření základních podmínek, které mu toto umožní.

A těmi jsou, jak již bylo řečeno, dostatek a pestrost potravy (včetně celodenního přístupu k senu), kdykoliv přístup k vodě, zpevněný povrh alespoň v místech největší koncentrace koní (tak aby nestáli v bahně a blátě), denní odklízení výkalů a přístřešek ze tří stran uzavřený (jedna dlouhá strana zcela otevřená, odvrácená od převládajících větrů, prkna tvořící stěny natlučené k sobě, ne přes sebe), ale vzdušný, prostorný s pevným, ale pružným povrchem. Navíc je třeba výběh logisticky uspořádat tak, aby koně byli nuceni co nejvíce chodit. Např. od sena k vodě, k přístřešku atp.

Potíž je v tom, že problém s životem venku nemají koně, ale spíš lidé.

Držím všem koním palce, aby se jim podařilo tento problém lidí vyřešit. A jsem rád, že nejsem sám, kdo se jim snaží v této činnosti svými skromnými silami pomáhat.

s úpravou byl tento článek publikován v časopise Koně a Hříbata, napsal Václav Vydra