01.01.2007 23:45

  ... a jak pak hledět na kopyta.

Všichni z nás, kteří jsme uvěřili a přijali myšlenku, že to skutečně vhodné a přirozené pro koně je „být celoročně venku a chodit bos" aniž by to omezilo jeho práci, život či požadovaný výkon (naopak!!), nadále hledíme na ten nejkrásnější svět, který je z koňského hřbetu.

Pěkný je taky ten, který lze shlédnout třeba přes pozorné koňské uši. A co koně?

Deformace vidění

Zajímavé je, jak od té doby, my, co jsme se setkali s tímto stylem volného odchovu, pochopili některé souvislosti a něčemu se naučili, hledíme na koně a jejich svět. Díváme se na něj totiž přes kopyta, ten koňský pracovní nástroj, jehož aktuální i dlouhodobý celkový stav významně ovlivňují kvalitu jeho života.

Tento stav či náhled lze srovnat až s profesionální deformací, známe-li fakta a souvislosti.

Kopyto, pokud je kdo „koňákem", lze vnímat všude. Vedle v boxu, na pastvině, na závodech, na vyjížďce, také na obrazu či soše. Vnímáme je tak, jak jsme se pod tlakem viděného učili po dlouhá a dlouhá léta. Totiž kopyta, jak je postupně z jakýchkoliv důvodů utvářel, přestavoval a přizpůsoboval člověk a ne příroda.

Co vidíme?

Většina „kopyt", která cestou někde potkáváme a vnímáme jako podružnou součást koně, má velmi málo společného s fyziologicky funkčním veledůležitým orgánem. Uvědomit si tyto souvislosti je jen otázka možnosti a volby získat a získávat informace, srovnat si je a učinit si na věc názor.

Co říká doktorka Strasser?

Přirozené kopyto je složité ústrojí, které se vyvíjelo miliony let. Jeho hlavními funkcemi jsou:

• ochrana vnitřních struktur
• tlumení nárazů
• bezpečné našlapování a schopnost přilnutí k různému podloží
• pomocné „čerpadlo" krevního oběhu (podporující činnost relativně malého srdce)

Pokud v této souvislosti hovoříme o „kopytu", máme na mysli nejen to hnědé, černé nebo bílé na konci nohy, ale celé souvislosti shrnuté do znalosti anatomie kopyta, nesmírně důležité a respektuhodné záležitosti! Sem patří jednotlivé kosti, klouby, šlachy, vazy a chrupavky, škára, pouzdro, střelka a nervový a cévní systém, vyváženě propojené v potřebných úhlech, zatíženích a funkcích. (Podrobnou anatomii lze nalézt např. v knize Život se zdravými kopyty od Dr. Strasser. V krátkém článku bohužel nemáme mnoho prostoru na detailní popis, který lze nalézt v knihách.)

Vnímání kopyt a kopytem

Ale ráda bych se zaměřila na to, co můžeme vnímat a vidět, posuzovat a dávat do souvislostí. S laskavým svolením Patricka Spiedelera jsem použila několik fotografií jeho výukových preparátů a k nim jsem přiřadila fotografie skutečných reálných koní (anonymních kopyt) kdesi ze stáje či výběhu (dlouho jsem hledat nemusela), kteří nosí na nohách něco velmi podobného, ale jsou zatím na živu. Přitom tato kopyta při zběžném pohledu vypadají úplně „normálně"!!

Ovšem srovnáme-li je pečlivě s optimálním, přírodou navrženým a otestovaným fyziologickým stavem, zde alespoň co do tvaru a úhlů, mnohé by nás mělo a mohlo napadnout, jak „to může dlouhodobě a bez poruchy fungovat?". Položila jsem teď otázku tak, jako kdyby se jednalo o stroj nebo jinou technickou pomůcku, ale tou kůň není a zákonitě se dříve či později „rozbije" oboje, zvíře i stroj.

Faktologickými souvislostmi se v letech 1984-1994 zabývala na podnět nadnárodní pojištovny skupina veterinářů. Zadáním bylo zjistit, proč pojišťovny vyplácejí tolik peněz (za pojištěné koně), kteří nemohou být využíváni a bylo zjištěno, že nejčastějši příčinou ztráty využitelnosti jsou problémy s pohybovými orgány a to u koní takzvaně „-náctiletých".

Pouhým asi 11% koní ze sledované koňské populace o počtu 600 000 kusů se podařilo dožít vyššího věku, než je 14 let. Počet koní utracených pro problémy s pohybovými orgány hraje příliš velkou roli a z dožitých let lze odvodit, že čím déle se kůň nachází v „neoptimálním stavu kopyt", tím hůře pro něj.

Není toho moc, co můžeme pro koně udělat. Dívejme se tedy na ně také přes jejich kopyta.

Fotografická dokumentace:

Pokud chcete mít možnost srovnání a vědět o kopytech trochu víc, je dobré se NAUČIT VIDĚT zdánlivě drobné nuance, které vypovídají o koni, jeho stavu, komfortu pohybového aparátu a v neposlední řadě celkově jeho dlouhodobé využitelnosti více, než by se na první pohled mohlo zdát:

Optimální úhly kopyta

Na obrázku vidíte vedle nohy koně červenou linii harmonického zaúhlení, při kterém se všechny „součásti" (kosti, klouby, vazy, šlachy...) stýkají v optimálním „nastavení". Zeleně je vyznačena korunková linie, pro kterou platí ideální úhel vůči podložce 30 stupňů. Modře je zakreslen 45 stupňový (přední nohy) a cca 55 stupňový (zadní nohy) úhel pod kterým přední část kopytní stěny míří k zemi. Žlutě označených 3,5 cm je ideální výška patky a to od chrupavčitého bodu kolmo k zemi.

Zdravé kopyto

1. kopytní stěna
2. rozpěrka
3. střel(ka)
4. chodidlo
5. patky

Zdravé, průběžně udržované kopyto koně „odchyceného" na pastvině: kopyto je prostorné a kulaté jako talířek, má přiměřeně širokou střelku, která se v horní třetině dotýká země, patky jsou nízké, rozpěrky nepříliš vysoké (nepřerostlé) a kolmé k zemi, chodidlo od středu ven je klenuté jako miska.

Neošetřované, přerostlé kopyto

 

 

Tento kůň žije na pastvině, převážně měkkého charakteru terénu, na stejném podloží i občas pracuje. I za těchto okolností nedosáhne „potřebných kilometrů",během nichž by se mu, stejně jako divokému koni při denním pohybu za potravou a vodou v různorodém terénu, obrousila kopyta do optimálního stavu. Kopyto je celkově přerostlé (což je patrné zvláště na rozpěrkách a patkách), vpředu se olamuje kopytní stěna do potřebné délky. Z vnějšího úhlu pohledu na kopyto lze konstatovat, že směřuje olamováním k fyziologicky optimálním úhlům.

Správným ošetřením a průběžným ošetřováním bude mít tento kůň zakrátko zdravé, pevné, plně funkční (a i estetetické) kopyto.

Výukový preparát

 

 

Výukový preparát ze sbírky pana Patricka Spieledera, rakouského žáka Dr. Strasserové. Zrotovaná kopytní kost postavená na špici, odtržená od stěny, poškozené lamely, podtočené přerostlé patky a rozpěrky, několik centimetrů chodidla a kopytní stěny navíc...

Vyfotografováno ve výběhu...

 

 

 

 

 

Je velmi pravděpodobné, že tyto koně mají na nohách něco velmi podobného.

Kvalitní kopytní pouzdro se zdravými lamelami

 

 

Velmi poškozené lamely

 

 

Velmi „nepohodlné" kopytní pouzdro s poškozenými lamelami, nepravidelné a s přerostlými rozpěrkami, které tlačí a stlačuje celý kopytní aparát.

Téměř běžné kopyto

 

 

 

 

Kopyta tohoto koně nejsou zdánlivě neobvyklá, dle toho, co jsme běžně zvyklí vídat. Kopyto má přerostlé stěny, patky i rozpěrky, zakrnělá střelka nemá žádný kontakt se zemí. Tento kůň dlouhodobě kulhá. Je možné i pravděpodobné, že jeho kopyto uvnitř vypadá (a chová se) podobně jako další z preparátů.

S úpravou byl tento článek publikován v časopise Svět koní, napsala Hana Bubalová, 2007