Jméno třiašedesátileté německé veterinářky Dr. Hiltrud Strasser začíná být postupně ve světě koňských profesionálů i laiků známé a to na základě jejích „kontroverzních" výzkumů a činnosti. Zdánlivá kontroverze této úžasné vitální ženy spočívá ne v tom, že by podobně jako Kopernik, Galileo či Darwin tvrdila cosi zcela opačného než soudobé uznávané kapacity, ale v tom, že tvrdí (a důkazně dokládá) cosi o něčem, čím se nikdo z odborníků v zásadě nezabývá, protože to v kontextu nepovažuje za důležité a významné či má spíše jiný úhel pohledu.

Řeč je zde o kopytech koní, tom konci koňských nohou, které jsou jeho pracovním nástrojem a znamenají život. A také o způsobu držení koně (odchovu).

Dr. Strasser za dobu 30-ti let popsala, zesystematizovala (a úspěšně praktikuje) metodu, která

představuje celostní přístup k odchovu koně. Vedle způsobu volného chovu s jasně stanovenými pravidly a s respektováním přirozených potřeb koně, považuje kopyto koně a dalších koňovitých savců, za velmi významný a složitý orgán, vyznačující se řadou životně důležitých funkcí. Stav tohoto orgánu představuje spojité nádoby se stavem jiných orgánů v těle zvířete. Cílem její metody je dosáhnout a udržet zdravá kopyta a tedy následně zdravé celé zvíře, které bude moci optimálně spolupracovat s člověkem, při zachování svého plného duševního i fyzického zdraví.

Na své kopytní klinice blízko Stuttgartu, kde jsem byla hostem, provádí velmi invazívní a na pohled velmi „nepěkné" zákroky na svých koňských pacientech, jejichž majitelé ji oslovili většinou jako poslední „instanci" možné léčby, když už veškerá soudobá, moderní, současná (atd.) léčba, která nepovažuje přirozené fyziologické funkce kopyta za významné, zcela selhala.

Přes tento vstupní handicap vykazuje 99% léčebnou úspěšnost a ona, na pohled drastická a velmi nepohodlná řešení, lze považovat za koňovu cenu za další kvalitní život, který konvenční způsob léčby neumí vůbec zajistit.

Je dobré tady ještě podotknout, že případy, které Dr. Strasser musí radikálně řešit, nevyplývají ve většině případů z náhody, z genetických poruch nebo případně z úrazu, ale v zásadní míře z jediného činitele, a to ze selhání lidkého faktoru v optimální péči o koně, ať už se jedná o schvácení, podotrochlozy nebo jiné problémy způsobující člověku nepoužitelnost koně a koni bolest, omezení a často řízenou předčasnou smrt.

Nicméně, tyto radikální terapeutické zákroky jsou posledním řešením, ke kterému nemuselo vůbec dojít. Daleko před nimi leží prevence a preventivní působení její metodou, tzn. udržování kopyt koně v optimálním stavu a to jak samotnou péčí o kopyta, tak způsobem jeho odchovu co nejblíže jeho přirozeným potřebám (celostní přístup).

Vnímat pádné argumenty metody Strasser se může zdát být velice těžké. Všechny uvedené důkazy sice vyplývají z vývoje koně a jeho přirozených potřeb, ale jdou proti „zažitým zvykům" člověka. Dlouholetý zvyk, jak chovat koně a nevidět v tomto způsobu nic negativního, dává věci povrchní zdání, že je to tak správně.

V několika řádcích a v jednom článku lze jen stěží popsat celou metodiku, zpracovanou Dr. Strasser během mnohaleté práce. O té lze něco zjistit na seminářích či v knihách, ve kterých tento způsob velmi precizně popsala, zdokumentovala a doložila. Jedna z jejích knih (Život se zdravými kopyty) vyšla už i v České republice, další čtyři, včetně odborných skript, se do vydání připravují.

Začneme, stručně a v bodech, základními principy odchovu koně, který je co nejbližší jeho přirozeným potřebám a podle metody Dr. Strasser lze tak snadno jak udržet fyzické i psychické zdraví koně, tak jeho výkonnost a užitnost člověku, po delší dobu, než je v našem kraji zvykem (což jsou nesporné výhody). Neříkám vůbec nic nového a převratného, jen jsou zde pojmenované okolnosti a uvedené do souvislostí.
Je to jednoduché, aneb co je „dobré" pro koně:

• volný prostor a stálý pohyb po udržované pastvině (kontrolovaný pastevní odchov)
• motivace k pohybu (logistické uspořádání na pastvinách)
• vhodný pevný terén a volný přístup k vodě
• čerstvý vzduch (ne uzavřený box opouštěný pouze pro čas práce)
• stálý přístup k rozmanité potravě (vícedruhová, přijímaná průběžně po celý den)
• sociální kontakt se svými druhy (stádo)
• různorodá práce (kombinované tréninkové aktivity, správné nošení těla)
• pozitivní podněty s podporou vnitřní motivace
• pozvolné střídání teplot (klimatické, ne náhlé přechody)
• neokovaná (bosá) kopyta udržovaná (!) v optimálním tvaru, vyváženosti a komplexní funkci

s úpravou byl tento článek publikován v časopise Svět koní, napsala Hana Bubalová, 2006