01.01.2007 21:09

 

Nejčastějším důvodem rozhodnutí se majitelů koní pro okovávání jejich čtyřnohého partnera je myšlenka, že kůň bez podkov není schopen práce, náročného tréninku a konečně závodů. Souvisí s tím samozřejmě i způsob odchovu koně a zvyk, že se „to tak dělá".

A co sportovat s bosým koněm?

Pro potvrzení tohoto až revolučního řešení (jde proti zavedeným praktikám). Nám prozatím! chybí dostatek názorných příkladů, možná proto, že je nehledáme nebo nevnímáme. Pro zkušenosti nechoďme daleko a podívejme se na jih Evropy - do Itálie.

 

Trocha geografie

Díky jílovitému podloží střední Itálie (kraj Marche) zde můžeme pozorovat jen dvojí „chování" půdy. Ta je v závislosti na počasí a roční době buď velmi mokrá, bahnitá, klouzající a bořící se, nebo je enormně vyschlá, tvrdá, s kusy na beton ztvrdlého jílu. Dvoje extrémní podmínky pro práci s koněm. Nabízí se oblíbená otázka: „Lze v těchto podmínkách pracovat s koněm bez podkov?"

V malebně se vlnícím kopcovitém kraji, kde jsou pravidelně roztroušeny rodinné domy či zemědělské usedlosti s vlastní vinicí nebo políčkem, se velmi těžko hledá nevyužitý, ideálně velký prostor pro koňské pastviny. Avšak vhodnou logistikou lze zajistit dostatek možností pro pohyb koně i na malém prostoru. Jedním z těch, kteří tuto logistiku (zdánlivě těžkou, avšak triviální) zvládli a aplikují ji, je Paolo Stella (na poloviční úvazek zaměstnanec italské policie, na plný úvazek zaměstnanec svých koní). I na třech hektarech je možné vymyslet systém chodeb tak, aby třem klisnám, jednomu hřebci a jednomu hříběti byl umožněn pohyb jedním směrem za pastvou a dalšími směry za jádrem, senem, vodou a koňskými druhy.

 

Logistika pozemku

Logistika pozemku

• žlutá barva = seno
• červená barva = boxy pro koně (vždy otevřené)
• šedivá barva = sedlovna
• hnědá barva = ohrady
• zelená barva = pastviny
• modrá barva = potok a brouzdaliště

 

Levá část pozemku je vyhrazena pro jednu kobylu s hříbětem. V dostatečné vzdálenosti je zde rozmístěno seno, jádro (v boxu), přístup k vodě a na pastvinu. Uprostřed pozemku má své území hřebec - také se svým otevřeným boxem, senem, vodou a pastvinou - který má tak zajištěn neustálý zrakový a přes ohrazení i tělesný kontakt s ostatními koňmi. A konečně pravou část pozemku obývají dvě klisny - opět se svými otevřenými boxy, senem, vodou a pastvinou.

 

Od očí ke kopytům

Mnohem častěji než na českých kolbištích můžeme na těch italských potkat závodící a vyhrávající koně bez podkov. Nad účastí těchto koní ve vyšších soutěžích se nikdo nepozastavuje - možná proto, že se lidé dívají více do koňských očí, než na jejich pracovní nástroj - kopyta. Paolo Stella se po italských kolbištích prohání s koněm M-Luce di San Carlo (M = Maremmano, plemeno vyšlechtěné z původních italských koní). Dnes osmiletou klisnu Paolo před pár lety pořídil za symbolickou cenu - kobyla byla okovaná, s křivým postojem všech nohou a o nějakém skákání na ní si lidé mohli jen nechat zdát. Na počátku kariéry Paola a Luce stojí jistý koňský podivín, který pronesl dnes pro Paola posvátnou větu: „Chceš-li vyhrávat, nehleď jen na koňské oči, ale zahoď podkovy a začni hledět na kopyta. Se slepým koněm pracovat můžeš, s koněm bez zdravých kopyt ne."

Kopyta a boty

Lidé přijdou z práce domů a vyzují si své boty. Okovaný kůň má podkovy po celý den. Je třeba myslet na to, že  kopyto není jen hroudou mrtvé rohoviny, ale velmi důmyslným orgánem, plnícím rozmanité funkce. Hlavními funkcemi kopyt jsou ochrana jejich vnitřních struktur (ochrana před vnějšími mechanickými silami, termoizolace), jisté našlapování na jakémkoli podkladě (prostřednictvím rozpěrek jako protiskluzové brzdy, chodidla a střelky jako přísavky a přední části kopyta jako klínu), tlumení nárazů a funkce čerpadla krevního oběhu v končetinách. Takže znova: Chceme-li od koně práci, musíme se postarat o správnou funkci jeho pracovního nástroje. A pokud tento nástroj již byl poničen, je nezbytné, abychom se postarali o jeho regeneraci. V případě naší netrpělivosti, při regeneraci a léčbě nefunkčních kopyt, není vyloučené občasné použití skutečných koňských botiček, které aniž by zamezily správnému fungování kopytního aparátu, mohou pomoci na cestě od podkovaného koně k bosému. Paolo s Luce si tuto cestu změny zpočátku také usnadňovali s pomocí koňských botiček, ale dnes již tyto botky slouží jen jako pavoučí domeček.

Dosavadní úspěchy

Osmiletá klisna Luce se na parkurové startovací listině objevuje druhým rokem. Za rok 2006 získala 5x první místo (např. 120cm Fabriano A* a B* a 120cm Cesena B*) a v letošním roce postoupila do vyšší třídy, kde prozatím získala čtvrté místo v soutěži na 125cm Cervia Milano Marittima A****. Tyto dosavadní úspěchy se na první pohled nezdají býti tak podstatné, jaké ve skutečnosti jsou. Ale pokud uvážíme to, že se před třemi lety tato klisna sotva udržela na nohou a v současné době se na nich nejen udrží, ale může na nich i skákat (v tréninku běžně 140cm), jsou to úspěchy skutečně velké. A co víc - je mladá a má toho hodně před sebou.

Hurá do Čech

Paolovi ovšem nestačí dokazovat jen v Itálii, že se správným zacházením je kůň schopen výkonu i bez podkov, a tak se v nejbližších měsících pokusí zapůsobit i na českou jezdeckou společnost. Takže až v blízkosti českých kolbišť potkáte přívěs na koně s italskou poznávací značkou, ze kterého bude sám (pouze na slovo „vai - česky pojď") vystupovat neokovaný kůň, je velmi pravděpodobné, že ve startovací listině bude zapsán Paolo Stella s koněm M-Luce di San Carlo.