Hlavním cílem metody Strasser je zdravé kopyto.
Pokud někdo dříve násilně (byť z neznalosti) kopyto ničil, takže kopyto neplní správně svou funkci, bylo by bláhové se domnívat, že někdo zázračně kopyto napraví, aniž by to koně bolelo. Je-li živá tkáň v kopytu zhmožděna podkovou, přerostlou kopytní stěnou, špatně trimovaným kopytem, po navrácení do přirozeného tvaru se znovu začne plně prokrvovat a to přináší bolest. Je to podobné jako když si skřípnete prst a instinktivně si jej stisknete, aby nebolel. Zamezením prokrvení zraněného prstu dosáhnete toho, že nervy nehlásí poškození a prst nebolí. Jakmile jej uvolníte začne se do poškozených tkání vracet krev a nervy okamžitě hlásí, že něco není v pořádku. Vnímáme to jako bolest.
S kopytem je to stejné. Obnovením plného krevního oběhu kopytem se nervová zakončení aktivují a hlásí bolest. Ta ovšem ohlašuje počátek obnovy tkání, jinak řečeno počátek léčení. Pokud tedy mluvíme nápravě nepřirozeného tvaru kopyta, kdy je vnitřek kopyta sevřený a tedy necitlivý, logicky musíme projít počáteční fází, kdy poškozená tkáň bude koně bolet.
Pokud ovšem hovoříme o trimu zdravého kopyta, není k žádným bolestem ani kulhání důvod. Zdravé kopyto je dobře prokrvené a ořezání přebytečné rohoviny mu žádnou bolest nepůsobí.