Blíží se zima a mnoho lidí žije v představě,že jejich koně budou trpět chladem, že jim bude lépe v smrádku ale teploučku stáje a pokud je z ní pustí ven,musí být jejich kůň zabalen v dece. Není to pravda. Myslím,že jsem se již zde v některém svém článku zmínil že pro koně je větším problémem horko,že potíže má s odvodem tepla a ne s jeho udržením. To ovšem v případě,že jeho dokonalá termoregulace není narušována pobytem ve stáji,náhlými změnami teploty při přechodech z tepla do zimy nebo zakrýváním částí jeho těla dekami.A to nemluvím o stříhání srsti,která se,tak jako tak ,v prostředí stáje, nemůže přizpůsobit momentálním klimatickým podmínkám toho kterého ročního období. Navíc zima je určitým obdobím vegetačního klidu a podobný oddych bychom měli dopřát i koním a nechtít po nich v tzv.halové sezoně špičkové výkony a tomu přizpůsobovat jejich život.Nám i jim mnohdy dá víc,pokud se v tomto směru přizpůsobíme jim - tedy normálnímu běhu přírody. I s koňmi se zimní srstí,pokud žijí venku, se dá rozumně „pracovat" ,pokud mají celodenně k dispozici seno a dostávají i jádro a případně vitaminové doplňky třeba i v různých lizech,které mají na výběr. Nicméně v dnešním článku - opět úryvek z knihy Dr.Strasserové „Podkování - je toto zlo opravdu nutné" - se budeme zabývat teplotou, ale ne venkovní, nýbrž teplotou uvnitř koňského kopyta.A ta je nesmírně důležitá pro procesy látkové výměny,které v něm probíhají.

Pro správnou tvorbu kopytní rohoviny, stejně tak jako pro ostatní biochemické či metabolické procesy v těle, je potřebná určitá úzce vymezená teplota (tzv. metabolická teplota), jinak se procesy nemohou uskutečnit.

Jednou z funkcí krevního oběhu je ta, že pomáhá udržovat teplotu v částech těla vzdálenějších od centrální oblasti. Tím umožňuje správné fungování metabolismu. Kopytní mechanismus představuje další zdroj tepla pro metabolické procesy v kopytech.

Omezení krevního oběhu způsobuje narušení metabolických procesů tím, že teplota těla klesne, kdykoli je teplota prostředí nižší.

Podkování omezuje krevní oběh, což je snadno patrné z faktu, že podkovaná (nebo kontrahovaná) kopyta jsou chladnější než zdravá bosá kopyta.

Tento nepřirozený chlad je nejvíce znát při chladnějších venkovních teplotách. Nicméně je také možné kdykoli teplotu změřit pomocí laserového termometru nebo zkoumat pomocí termografické kamery.

Termografický snímek končetin koně, s pouze jedním kopytem podkovaným (pravá přední končetina). 

Nedostatečný krevní oběh vede k zakrnění škáry (vysoce prokrvené vrstvy uvnitř kopyta propletené cévami), která tvoří rohovinu a odumírání tkáně, což oboje zapříčiňuje špatnou kvalitu rohoviny (obzvláště vážné je to s lístkovou rohovinou).

Dále, snížená teplota způsobená nedostatečným krevním oběhem, není dostačující pro průběh normálních metabolických procesů v kopytě. Výsledkem je snížená tvorba rohoviny, stejně jako její špatná kvalita.

Jelikož podkované (nebo kontrahované) kopyto postrádá normální fungování kopytního mechanismu, chybí mu navíc i teplo, jinak normálně dodávané tkáním v kopytě, vznikající při přeměně energie vzniklé nárazem na energii změny tvaru.

Další způsob, jakým podkování snižuje teplotu v kopytě, je skrze podkováky.

Podkováky narušují jinak perfektní izolační schopnost rohového pouzdra a skrze ně je veden dovnitř kopyta chlad. Toto je pro koně jednak vysoce nepříjemné (srovnej s kousnutím do zmrzliny), způsobuje další pokles teploty uvnitř kopyta a opět nepříznivě ovlivňuje metabolické procesy.

„Nemocí bílé čáry" bývá nazýván stav, kdy je snížena produkce a zhoršena kvalita lístkové rohoviny. Tento stav má příčinu vzniku ve snížení teploty (díky podkování za tepla, které velmi vysušuje lístkovou rohovinu, jak je patrné z páry odcházející od kopyta, když je podkova přiložena).

Vnitřní teplota v kopytě je tedy omezována trojím způsobem:

• sníženým kopytním mechanismem, což vede ke snížení krevního oběhu, tzn. nedostatečné prokrvení a následné snížení teploty uvnitř kopyta
• chybí teplo, kterého se kopytu normálně dostává (během přeměny energie),
• a nižší venkovní teplota je vedena dovnitř kopyta skrze podkováky.

A tak není divu, že podkovaná kopyta rostou pomaleji než bosá, a rostou dokonce pomaleji v zimě než v létě. Není ani překvapením, že přípravky na zlepšení kopytní rohoviny jsou tak populární mezi majiteli koní podkovaných (a/nebo držených ve stáji).

Také platí, že čím horší je kvalita rohoviny, tím více jsou stlačovány rohové rourky a můžeme pozorovat menší růst rohoviny stěny.

Obvykle jsou taková kopyta také náchylná k lámaní a štěpení, takže podkovy na nich dobře nedrží či nemohou být znovu připevněny z důvodu malého nárůstu materiálu, potřebného k přibití podkováků. Jelikož se zpravidla míní, že kůň „s takovými mizernými kopyty", které sotva udrží podkovu, zcela jistě není schopen chodit bosý, jsou tito koně často (zbytečně!) utráceni.

Pokud by se spravil tvar kopyta, nastal by optimální krevní oběh a změna k lepšímu. I „taková mizerná kopyta" se mohou uzdravit, jak ukazuje následující případ na obrázku:

Extrémně špatná kvalita rohoviny podkovaného kopyta (chronicky "nevyléčitelně" kulhající kůň, bylo doporučeno utracení). 

Totéž kopyto po sejmutí podkov a první úpravě.        Totéž kopyto po 6 měsících, nyní již s dobrou kvalitou rohoviny (kůň je zdráv a plně použitelný).

Konvenční veterinární medicína a podkováři zakládají svůj názor na správnou teplotu kopyta na svých zkušenostech s podkovanými kopyty, která jsou - pochopitelně - chladná. Přispívá to k téměř obecnému přesvědčení, že studená kopyta jsou zdravá kopyta, zatímco opravdu zdravá, teplejší kopyta jsou mnohdy považována za nějakým způsobem zánětlivá a vyžadující léčbu.

Každý způsob léčby těchto zdravých kopyt má zpravidla negativní účinky (snižuje krevní oběh), zatímco kopytům opravdu nemocným (chladným) se pomoci nedostane.

Lékem je navrácení přirozeného tvaru kopyta a obnovení kopytního mechanismu.

Ta cesta není jednoduchá,ale dle mého soudu je jediná správné a přirozená.

Nicméně předpokládá určitou změnu v myšlení lidí a úhlu pohledu na potřeby koní.

Dopřát jim čas a prostor na to, aby mohli se svými regeneračními schopnostmi a s naší pomocí napravit to, co my jsme jim zkazili.

s úpravou byl tento článek publikován v časopise Koně a Hříbata, napsal Václav Vydra